Ztroskotání.

Ó hrůzo bouřných ztroskotání

na smrtonosné mořské pláni,

kde tmavý hrob se s hůry sklání,

kde černé, dravé podsvětí

na svoje číhá oběti!

Hle, racek křičí, stěžeň úpí

a v palubu se voda kupí

a vlna tříská mrtvé trupy,

toť soudný nastal náhle den –

nač myslí bědný plavec ten?

Na drobné ručky kolébané,

na slzu, která na ně kane,

na oči, na krev uplakané

a prázdné místo u stolu,

kde sedávali pospolu...

A na tu první hroznou chvíli

kdy dětinný ret ptát se pílí,

kdy přijde domů otec milý,

a na Boha, jenž v nebesích

zří ku hře děsné něm a tich.