Ztvrdlo srdce lidské Páně slovu,

Ztvrdlo srdce lidské Páně slovu,

Skřehnul zcela tok v něm tekutý,

Všady mráz jen vládne třeskutý;

Duch člověctva zdá se blížiť k rovu!

Nikdy-li již od těch od okovů

Nevyvázne svět ten mrzutý?

Věčně-liž ty hrozné pokuty

Mají tížiť lidstvo – spustlou vdovu?

O pojď jaro! pojdiž libý vánku,

Zavěj všady sladkým dychotem,

Prolom kry ty mrazné v duší stánku.

Duchu svatý! Pozři k tomu spánku,

V němž spí člověk zhoubným chropotem,

Navštiv jednou opět tu svou schránku!