zulské dívky

nikdy nepřestaneme milovati v snách

mladé ženy,

mladé dívky krásné v horkých krajinách;

jen svou nahotou tu byly oblečeny.

černou a hnědou nahotou,

tmavé plameny země-žnečky.

většinou

už je zříš jen za strašlivou mhou,

přešly přes ně bílé smečky.

černých vzpomínáš i hnědých vzpomínáš

i mužů na hanebném kůlu.

proklínáš

řev civilisovaných úlů.

byly krásné také dívky zulů.

měly ňadra jako věže s černým kloboukem,

ústa jako báseň jižní;

na antilopu ji posaď bujným snem,

stepní travou letí básníkovým dnem,

štíhlý tvar a krásný bližní.

v korálových špercích, v rouše nevinných

podala ti napít z kalabasy...

burský farmář nasadil tu otroctví a hřích,

britský žralok dovršil to dílo spásy.

chrabrá srdce podlehla křesťanským zbrojovkám,

dívky zulů křesťanské lásce,

cizí dobytek pase černý chám,

v dolech a plantážích dře se panské chásce

na její kostely, banky, bary, university

v bloemfonteinu, v pietermaritzburku,

v praetorii, v johannesburku,

pokořen, zhanoben bílými termity.

a ženy zulů, kafrů, bečuanů

nosí vodu v tykvicovém džbánu,

v ztepilých tělech možná spirochaetu pallidu.

nejsou to už plameny o strmých ňadrech,

jsou to jen proletářky v evropských hadrech,

zhasla krása v stínu zlatých nelidů.

zhasla krása mladých dívek také na stepích.

morálka se probudila u textilních fabrikantů:

nekupuje národ nezaměstnaných,

oblékají tedy národ bantu.

a kristus na kříži má kulomet,

kořalku a spáry johnů bullů...

nevrátí se světlo pozdě pro ten černý svět?

jsou vůbec ještě krásné dívky zulů?