Zvadlá růže

Jak mnoho květů ve světě,

jak mnoho plných růží,

že se při jejich zápachu

až mladá prsa úží!

O blaze tomu, směle jenž

svou rukou po všech sahá –

jak šťastný jest, kdo směle jde,

jak nešťastný, kdo váhá!

Kdo štěstí skromně zakotvil

v květ jediné jen růže,

jakž, když mu náhle uvadne,

své štěstí chránit může?

Aj tomu může slza jen

zas rozpěnit krev zchladlou,

když otevře své modlitby

a zří v nich růži zvadlou.