Zval tě osud k nešťastníkův kvasu; –

Zval tě osud k nešťastníkův kvasu; –

sotva vyřknul slova neblahá,

(abys slušně obstál při hostině)

počal slíkat tebe do naha.

Upletl i věnec krásný z blínu,

položil ho tobě na čelo,

pak tě v sál uvedl, nad nímž slovo

„bída“ v hadův kruhu šumělo.

Kolem stolu živé kostry stály,

stolem jim zde hlad byl mořivý,

hudba k tomu kvasu skočnou hrála –

nešťastných to stenot jizlivý.

A když přesycen byl’s lahůdkami

umdlen plesem tmavé do noci,

tu tě uložili v měkké lože,

v lože, kteréž sloulo „nemocí.“