ZVĚDAVÁ

Na čerstvém vzduchu čerstvý vzruch.

Je hovor i obzor nový.

Dychtí a žízní zrak i sluch

po lese, po vsi a který druh

lepší mi novinku poví.

Hostí se ptám, zda by věděli

zábavu nového jména,

do noci tančím – a v neděli

jsem smutna po všem tom veselí,

zklamána, nenaplněna.

Vrhám se v ledovou náruč vod,

do kopce utíkám v parnu,

mám větrná křídla, je z mraků můj rod,

chci letěti s časem o závod

– a stárnu.

Pokoje nemám. Domov mám,

pokud je cizí a nový.

Komu to, čemu to ubíhám?

Kudy se ženu? A proč? A kam?

Kdo mi to, kdo mi to poví?