Zvedni ho, zvedni!

By Augustin Eugen Mužík

Dřív neklesej, než stoupíš do mohyly,

ku pouti hrozné napni síly slední,

tvůj padá kříž a do prachu se chýlí –

zvedni ho, zvedni!

Vím, jak jest těžký! Čest tvá na něm vbita,

ve mdloby hodině ty na ni vzhledni,

viz, kterak krvácí! Kříž steré rány čítá –

zvedni ho, zvedni!

Plač nad sebou! Má noha za tvou kráčí,

má duše zří, jak slabší jsi den ke dni,

a slzami tvé svaté stopy máčí –

zvedni ho, zvedni!

Já napřed půjdu, vyhledám ti boha,

by krůpěj rosy slal ti o poledni,

a dříve zkrátil muka tvoje mnohá –

zvedni ho, zvedni!

Hle, na Golgatě Smrt již čeká tebe,

jen směle výš, zrak nezakrývej před ní,

jeť nešťastným a čistým dáno nebe –

zvedni ho, zvedni!

Dřív neklesej, než vstoupíš do mohyly,

vítězství – hanba – cesty neznám střední,

tvůj padá kříž a do prachu se chýlí –

zvedni ho, zvedni!