Zvěst Krásy.

Zvěst milá v horské přišla skrýše

jak sličná kněžka do své říše;

květ bílý na cestu jí střemcha roní,

na šípku růže planou,

a skřivánek písně zvoní

jí v přivítanou.

Nuž vítej, libodechá zvěsti,

a křovinami zašelesti;

splav jarých proudů šeptající vlnou

zimního zbytek hněvu,

a lidstvu dej duši plnou

světla a zpěvu!