Zvěstování Panny Marie.

Zda to v poli s kvítkem vánek hovor vedl,

neb to podle růže zpěvný slavík sedl?

Nebylo to vánku ani ptáčka pění;

než to anděl Páně snesl pozdravení.

Ode trůnu Páně lásky zprávu sladkou,

že se v pannenství svém Jemu stane Matkou.

Zda to jarní kvítko libě zavonělo,

aneb z rána poupě v slunko pohledělo?

Nevzhlédá to poupě, květ to nezavání,

ale se to Panna v srdci Bohu klaní. – –

A jak nachem zory vzchází světlo denní,

tak se světa bídě blíží vykoupení.