Zvěstování.

By František Sušil

V městě Nazarétě

Chvátá z rána v létě

Děva sličná v zahradu;

Aby z Vesny dítek

Nejkrásnější kvítek

Obrala si v odsadu.

Kdož jest tato děva,

Že všech kvítků střeva

Zříc ji hnou se v okolí?

Každý se jí kloní,

Každý vzdychá po ní:

O kéž mne jen vyvolí!

Narciskův tu řada,

Hřebíčků pleť mladá

K ní se vine s důvěrou;

Tulipán v své pýše

Mní, že jeho číše

Děví ruce vyberou.

Koho voliť bude?

Jistě růže rudé,

Jistě skvoucí lílije;

Velká jest jich krása

A se všudy hlásá;

Však jich v kytku nevije.

Myslí neoblomnou

Květinku jde skromnou

V skromném hledat příbytku.

Tu se oku děvy

Fialenka jeví;

Tu si bere pro kytku.

S nebes zlaté báně

Vyslán anděl Páně

Na ten podslunečný svět,

Aby po oboru

Hledal v panen sboru

Nejbozštější krásy květ.

Přišed na své dráze

Na pozemské hráze

Stavuje se na pouti.

Po veškeré zemi

Patří zraky všemi,

Kamby se měl octnouti.

Všechny miznou mraky

Před světlými zraky

Nebeského anděla;

Tu mu naskýtá se

V celé svojí kráse

Všech děv řada přeskvělá.

Tam ai! v skvoucím stanu

Skvoucí krásy pannu

V lesku patří bohatém;

Tam zas dceru krále

V ustrojeném sále

Oděnou zří šarlatem.

Kterou v panen kolu

Na pozemském dolu

Snoubce nebes vyhledá?

Tu, jenž slávou dýchá,

Či tu, jejíž pýcha

Nad druže se pozvedá?

Po slibném však lesku

Anděl svoji stezku

Na tu zemi neváží;

Pannu hledá skrovnou,

Violince rovnou,

V níž se nebe obráží.

Tu se jeho oku

Děva v prostém kloku

V Nazarétě naskýtá;

K ní již rychle spěchá,

Neb v ní všechna těcha

Pro zem, nebe prokvítá.

Ai tu před ní stane;

V kráse nevídané

Zří ji prostu úhony.

A již nemůž dleti,

A hned počne pěti

Písně vroucné poklony.

Máří! panno blahá,

Ty's ta Bohu drahá,

Ty's fialka tajemná;

Tebou, kvítku z ráje,

Přišly věčné máje

V naše lada bezpřemná.

Tvorce zvolil Tebe,

By slast svého nebe

Sdělil s každým člověkem.

Viz nás parnem mroucí,

Proměň v ráje skvoucí

Pouště v světě dalekém.

Slastí trudokojnou

Můžeš měrou hojnou

Řeku věčnou zlahodiť:

Vlij nám slast tu v ducha,

Ať se mysl kruchá

Může Bohu obrodiť!