Zvěstování.
V městě Nazarétě
Chvátá z rána v létě
Děva sličná v zahradu;
Aby z Vesny dítek
Nejkrásnější kvítek
Obrala si v odsadu.
Kdož jest tato děva,
Že všech kvítků střeva
Zříc ji hnou se v okolí?
Každý se jí kloní,
Každý vzdychá po ní:
O kéž mne jen vyvolí!
Narciskův tu řada,
Hřebíčků pleť mladá
K ní se vine s důvěrou;
Tulipán v své pýše
Mní, že jeho číše
Děví ruce vyberou.
Koho voliť bude?
Jistě růže rudé,
Jistě skvoucí lílije;
Velká jest jich krása
A se všudy hlásá;
Však jich v kytku nevije.
Myslí neoblomnou
Květinku jde skromnou
V skromném hledat příbytku.
Tu se oku děvy
Fialenka jeví;
Tu si bere pro kytku.
S nebes zlaté báně
Vyslán anděl Páně
Na ten podslunečný svět,
Aby po oboru
Hledal v panen sboru
Nejbozštější krásy květ.
Přišed na své dráze
Na pozemské hráze
Stavuje se na pouti.
Po veškeré zemi
Patří zraky všemi,
Kamby se měl octnouti.
Všechny miznou mraky
Před světlými zraky
Nebeského anděla;
Tu mu naskýtá se
V celé svojí kráse
Všech děv řada přeskvělá.
Tam ai! v skvoucím stanu
Skvoucí krásy pannu
V lesku patří bohatém;
Tam zas dceru krále
V ustrojeném sále
Oděnou zří šarlatem.
Kterou v panen kolu
Na pozemském dolu
Snoubce nebes vyhledá?
Tu, jenž slávou dýchá,
Či tu, jejíž pýcha
Nad druže se pozvedá?
Po slibném však lesku
Anděl svoji stezku
Na tu zemi neváží;
Pannu hledá skrovnou,
Violince rovnou,
V níž se nebe obráží.
Tu se jeho oku
Děva v prostém kloku
V Nazarétě naskýtá;
K ní již rychle spěchá,
Neb v ní všechna těcha
Pro zem, nebe prokvítá.
Ai tu před ní stane;
V kráse nevídané
Zří ji prostu úhony.
A již nemůž dleti,
A hned počne pěti
Písně vroucné poklony.
Máří! panno blahá,
Ty's ta Bohu drahá,
Ty's fialka tajemná;
Tebou, kvítku z ráje,
Přišly věčné máje
V naše lada bezpřemná.
Tvorce zvolil Tebe,
By slast svého nebe
Sdělil s každým člověkem.
Viz nás parnem mroucí,
Proměň v ráje skvoucí
Pouště v světě dalekém.
Slastí trudokojnou
Můžeš měrou hojnou
Řeku věčnou zlahodiť:
Vlij nám slast tu v ducha,
Ať se mysl kruchá
Může Bohu obrodiť!