Zvíčera.

Huž se zlatý slunce za hory hukládá,

červený je nebe celý vod zápaly,

ptáci hutichají, cvrčků zvoní sváda,

hory hustupujou do takuvý dáli.

Pomálu kraj celyj husne v tmavý noci,

šudýš spánek příde tiše ke člověku,

jen ti, co krev naši prolili v svý moci,

nespí, hale bloudit muší věčně věku.

Jako mhly se táhnou po mokřišťát půdě,

v behniskach se plouží něhde v noční chvíli.

Postřekovskyj rymík zahoříl, hleč, rudě,

jako by v ňom ruce krvavý se myjly.