ZVÍŘÁTKA.

Stojí, stojí komora,

sklípek, klenotnice,

sedm klíčů, závora,

dveří do třetice,

zaklenutá komora,

malovaná stěna,

a v ní jsou tři zvířátka

dlouho uvězněna.

Volek, lev a orlice

ve sklípku se týčí,

beze vzduchu smutíce

pod tolika klíči.

A již z těch tří zvířátek

dvě jsou jenom živa.

Dávno pošel voleček –

co těm dvěma zbývá?

Trošičku jen vzduchu jim,

přejdou mdlobné známky.

Ale kterak, kterak k nim

přes klíče a zámky?

„Kde jste, páni klíčníci,“

soucitní se ptají,

„ostatní než zvířátka

v sklípku dokonají!“

Co tu zpívám, zřel jsem sám

skrz pevné zdi s chvěním,

temným rykům naslouchám

jako dálným hřměním,

srdce při tom zabolí,

zvířátek mi líto.

Bože milý, dlouho-li

ona vydrží to!