Zvláštní ochota.

V Mudrově, však víte, kde to jest,

přisouzen byl trest

jakémusi ubožáku,

„povýšenu“ být až k tomu háku,

s něhož nemožno prý více slézt;

tesař Buryán,

známý oponent a malkontent,

měl pak mít tu „čest“,

postaviti sloup ten hranatý,

jenžto „věšákem“ je zván,

na obecní útraty.

On však, ajta,

div že nevyhodil policajta,

když mu přišel s rozkazem tím zbystra

od purkmistra.

„U všech hromů! Jdeš mi ke všem všudy!“

Chuďas dráb byl rád, že věděl „kudy“.

Koukaje pak s kruchty

na tu ráznost tesařovu,

jako s kusem teplé buchty

běžel v kancelář hned purkmistrovu

a tam referoval,

co byl „spetrachtoval“.

Hlava obce rozhořčena,

item uražena

tesařovou oposicí,

vyslala hned k němu expedici,

kteráž úkol dostala,

aby živého

nebo mrtvého

na obecní úřad dodala.

Když pak delikvent,

tesař oponent,

před purkmistrem stanul,

vyvalil naň tento oči

z podobočí,

div ho ubožáka neuhranul,

stentorským řka hlasem:

„Kterým ďasem

vám to – jářku – napískáno,

vzpírat tomu se, co rozkázáno?

Mluvte, poltrone,

chcete stavět šibenici, nebo ne?!“

„„Prosím snažně velmi,““

tesař odvece, vzor šelmy,

„„vědět, že je pro vás, pane milý,

byl bych s radostí v tu chvíli““ – –

Purkmistrovu při těch slovech tvář

netrefil by žádný portretář.