ZVON. (IV.)

Ó, truchlé žítí mé – zvonice beze zvonu,

jež spiata s nebesy,

kdy pod tvou bílou báň zvon zlatějasných tÓnů

ti Osud zavěsí?!

Kdy Láska, dcera hvězd, v svět seslána ti bude,

Ó, dítě – básníku?! –

Kdy v smutném máji tvém ti vzkvetou růže rudé

v kadenci slavíků? –

Ó, marně čekáš ji! Noc bezehvězdná, ztmělá

se sklání do tvých cest – –

A beze zvonu věž, tak truchlá, osamělá

ční chmurně v záři hvězd...