Zvon.

Náš denní život okem duše vidí,

a vlídným hlasem mluví k srdcím lidí:

„Svět dozrál k žatvě, k svému pádu letí,

já volám stále: „Milujte se, děti!

„Nechť v milosti vám dnové žití minou,

když parny jsou a příliš záhy zhynou.

„Nechť ženy lidstvo se ztraceným rájem

se sblížit snaží svaté lásky tajem.

„Nechť růže bílé nad zločinců rovy,

a z každé dcery vzejde kvítek nový.

„Tím květem dětí zúrodní se země,

a vydá nové, blaženější plémě.

„Já zřím, jak vzduchem diví ženci letí –

oh milujte se, milujte se, děti!“

Tak volat slyšel kdos, jenž vínek z hloží

nes’ na čele a posvěcení boží.