ZVONEK

Muž po jezeře plavil

se zvolna k ostrovu,

tam kostelíček tyčil

věž v modrou oblohu.

Kdo v kapli té se modlil

a zvonkem hlaholil,

Bůh vyplnil mu přání,

o kterém při tom snil.

Muž přistál se svým člunem

a stanul u lana

a přemítal, co žádat

by měl teď od Pána.

„Ó, Bože! Dej mi štěstí,

otevř mi celý svět,

dej bohatství a slávy

a znalost uměn, věd! –

Ne, Pane! Ještě počkej:

Nech den už zazáří,

kdy dívku milovanou

uvedu k oltáři! –

Leč, nikoli! Ne nesmí

mi ještě zvonek znět:

Dej, by má drahá máti

se dočkala sta let! –

Ne, ne! to není hlavní“ –

a zvonkem počal třast:

„Dej, Bože můj, ať vstane

už svobodna má vlast!“

A zvonec nad jezerem

bouřlivě hlaholil,

že s úžasem vzhléd’ rybář,

jenž na svém člunu snil.

A zvuk ten vzbudil hory,

jež čněly nad propast,

a hora volá hoře:

Ať žije volná vlast!