Zvonek šťastného.

Na lůžku smrtelném král leží,

opodál lůžka klečí jeho syn:

„Zde odevzdávám trůn Ti, synu,

opatruj Tě i zem Tvou Hospodin!

Bůh opatruj Tě na Tvém trůnu,

na trůn se štěstí zřídka usměje;

nestěstí vráží naň jak příval

a štěstí sotva jako krůpěje.“

I zemřel král. Syn ujal vládu

a kde a jak jen moh’ se přičinil,

aby smyl všecky stopy v zemi,

které kdy osud zlý byl zavinil.

A na hrad zavěsit dal zvonek

a rozhlásiti všude po zemi,

že, šťasten jsa, vždy zvonit bude

a v neštěstí že zvonek oněmí.

Na vížce přímo nad ložnici

zvonek je k slovu krále zavěšen

a král je jist, že zvonit bude,

jak mile nachýlí se každý den.

Však minul den a minul druhý,

král dobře činí svým i zemi své,

však když jde zvonit, zamyslí se,

a nezazvoniv ani – zpátky jde.

Tu našel rádce. „Dnes mi zvonku

rozhlásíš zemi, že jsem šťasten byl!“

Však než se nachýlil den první,

zradil jej rádce a král – nezvonil.

A přítele měl také jednou,

a již šel štěstí vyzvánět; –

tu spatří s odpůrcem jej v řeči,

a nezazvoniv z ložnice jde zpět.

Nuž, bez rádce a bez přítele

zasvětím národu se sám a sám

a pod každičkým tichým krovem

si dobré šťastné lidi odchovám.

Tak mysli král, tak také jedná

a pod večer, když slunce jde již spat,

spokojen, šťasten chce jít zvonit,

tu však sem zástup lidu žene chvat.

„Ó králi, vysvoboď své děti,

nepřítel blíží se sem zdálečí!“

A dobrý král je nucen sáhnout

na místě po svém zvonku, – po meči!

A tak již stárne, vlas mu bělí

a ruka slábne s vládní otěží,

však, byť i někdy šťasten zdál se,

přec zvonek stále mlčí ve věží.

Tu když už k smrti hotoví se,

zaslechne pláč a nářek pod hradem

a ptá se, co to znamenat má,

a slyší, že to lid jde v pláčí sem.

„Ó, přiveďte mi sem mé dítky,

oni mne předce, předce milují!“

Tak praví král a v loži vstane,

a do síně sem lidé vstupují.

„Tak vy jste přec mne milovali?“

táže se král a lid mu odvece:

„Můžeš-li si kus žití koupit,

lid koupí Ti jej krví ze srdce!“

Tu překonán král slastí rajskou

uchopí provaz zvonce v objetí,

prvně a posledníkrát zvoní

a duše jeho k nebi odletí.