ZVONÍK

Jak zvoník, jenž rád nad biblí se sklání

a v světském ruchu téměř nežije,

můj život vzbudí zvonů rozjásání,

až chrámem zazní slavné kyrie.

Kdes v báni věže dlívá zádumčivý,

kde výšin ptáci hnízda skrývají,

vdál věrným oknem zamyšleně civí,

jak zlaté stíny bloudí po kraji.

Toť jeho úděl: Někdy vzpomíná si

jak zřel jak ve snách zjevy ženských těl,

třpyt ladných šíjí, ňadra, zlaté vlasy

a skrytě slzí, kdys že tolik chtěl.

Jak zvoník, jenž rád nad biblí se sklání

a v světském ruchu téměř nežije,

můj život vzbudí zvonů rozplesání,

až chrámem zazní slavné kyrie.