Zvonky.

Zvonky, modré zvonky,

na cestičce naší –

to vy jste vyzvonily,

že tam láska straší?

Proto, že jsem zlomila

drobné vaše stonky

pro ozdobu svou?

Když jste zazvonily,

modré zvonky naše,

proč jste neřekly jen –

šla kol láska plaše

v slunný letní den,

ale úsměv její brzy

slzy zaslonily.

Zvonky, modré zvonky,

komu zazvoníte,

komu vykvetete

v příštím létě,

až se probudíte?

Která ruka cizí

zláme vaše stonky

pro ozdobu svou,

zvonky, modré zvonky?