Zvonům kostela sv. Vojtěcha v Ž...

Stoupali jsme ku třem zvonům

zavěšeným v strmé výši,

slouchali jsme jejich tónům,

ve oblačné, vzdušné říši;

co je vlito do té spěže,

co z ní v kraj se rozletí

z úzkých prostor malé věže,

sbíral jsem v své paměti.

Nad pozemským, malým rejem

do života vlnobití

bude Cyril s Metodějem

básní dávných věků zníti,

symbol tvého ducha, světy

jenž v svém objal rozmachu,

aby snesl nové květy,

lidstvu, vlasti do prachu.

S Ludmilou znít Prokop bude

v požehnané české nivy:

v rodinném jen blahu všude

kvetou lásky pravé divy;

pracuj v potu svoji líchu,

v malém kruhu, bohatýr,

zlaté plody vzrostou v tichu

a v tvém srdci sladký mír.

Zněte, zvony, do údolí!

Hlásejte ty pravdy věčné!

Co nás těší, sílí, bolí,

až tam v hvězdy nekonečné!

Setkáme-li se tam jednou,

s apoštoly, s Prokopem,

shlednem’ dolů na vlast bědnou,

co as dělá Česká zem.

Stoupali jsme ke třem zvonům,

zavěšeným v strmé výši,

slouchali jsme jejich tónům

ve oblačné, vzdušné říši.

Večer táhnul, v šumu tměly

se kol stromů koruny –

ticho – v zeleni se chvěly

podzimních luk ocúny.