ZVONŮM NA BÍLOU SOBOTU.

Ó, Allellujah! vstalť jest této chvíle!

Ó, zněte zvony, jež jste byly němy,

teď hluboce a slavně šírou zemí

a v celé, plné zvučných kovů síle!

Mně stýskalo se po vás, zvony milé,

ba nebylo to včera, uvěřte mi,

ni poledne a s kouzly slunce všemi

to nebyl večer, ani jitro bílé!

Však teď – po vašem prvním zvuku pasu –

se všecek stápím do vašeho hlasu,

má duše s vámi zpívá, v chrámě klečí.

A myslím, jak se teprv duše chvěla

as našim dědům, když jsi oněmělá

zas počla zníti, svatá naše řeči!