ZVONY DOMOVA.

Kam vše se podělo, kam loňské sněhy,

kam všecky úsměvy a slova plná něhy!

Je konec pohádky a vychlad srdcí žár,

a mrtva, mrtva je už píseň zašlých jar.

Den tiše zhasíná v studeném svitu hvězd,

a dávno zhasili už světla podle cest.

Rci, čeho líto ti je, líto nejvíce?

Do oken zsinalá tvář hledí měsíce.

Co život dal, čas bere, pochová.

Z minula zvony znít, slyš, zvony domova.