Zvony (II.)

Skleněný zvon

přiklopil svět,

ty jsi v tom

a nemůžeš zpět.

Nahoře hvězdy,

na dně pole,

myslíš, že jdeš,

a chodíš v kole.

Bije, bije a bije

klekání,

na pastvu mraky vyhání,

tvůj tep a věčnost počítá.

Než vyjde měsíc, usneš v pláči,

a venku zaleskne se, spáči,

tvá touha v polích rozlitá.