ZVONY SE LOUČÍ. (I.)

Skoro po tři věky

bilo srdce mé,

aby VAŠE zvedlo

k nebi od země.

Odpoutat se od ní!

Setřást vášní tíž!

S přívalem mých zvuků

pnout se k Bohu blíž!

Tisíc ran mi vrylo

srdce neklidné:

s vámi procítilo

žal i tíži dne,

radostí se chvělo,

tvrdlo bolestí,

po lidsku vám pělo

píseň o štěstí.

O lásce a míru

těžkém po boji,

kde se všechny rány

divem zahojí...