ZVONY SE LOUČÍ. (IV.)

Dozní strašná hudba.

Svět si oddychne.

Po zpěvu a štěstí

touha zavzlykne.

Nový život všude.

A s ním nový boj:

lidského to srdce

věčný nepokoj.

Mezi nebem – zemí

zas se bude chvět,

vítězit i padat,

proklínat i pět...

Uklidní se jednou,

tak jak srdce mé,

jež se zaryje kdes

matky do země.

Velká chvíle přijde:

bouře bouří všech

smete vše, co není

Boha svatý dech.

Sladká hrůzo soudu!

V oné hodině

srdce tvé, o lidstvo,

V Otci spočine...