Zvony

Ve Flandřích jsem stanul a vzpomínal

na vše, co prošlo,

stanul jsem, teskno! a myslel jsem vroucně

na vše, co přijíti má.

Na staré radnici v Gentu

na vysoké, vysoké věži

každou čtvrt hodiny bijí zvony

jinou a vždy sladkou píseň.

Studnice bezedná – čas – hltá chvíli

chvějícího se letmého života.

A vše, co prošlo, Jsi odpustil, Bože!

Milosrdenství!

pro to, co přijíti má...

Na staré radnici v Gentu

právě teď odbíjí půlnoc.

A zvony zas zpívají přesladkou píseň

tomu, co přijíti má.