ZVONY.

Zvony, naše zvony,

jak tak slavně zníte,

přes luhy a lány

když se rozzvučíte!

Kovovými hlasy,

pospolu a samy: –

jak to naše srdce

v jedno zvučí s vámi!

Vesele když k nebi

slyšíme vás zněti,

všechna naše radost

s vámi vzhůru letí.

A když zazní hranou

vaše hudba lkavá,

všechno naše hoře

v ní se vyplakává.

A když dozníváte

s věže naší vísky,

nepoznaný světem

Bůh je nám tak blízký.