Zvony.

Té chvíle jedné podnes vzpomínám.

Den zvolna zmíral v červánkovém zlatu,

od modrých lesů vůně spěla k nám,

již jemný vánek roznášel kol v chvatu.

Ruch v polích stich a v nízkých domků řad,

jež za námi, klid pozvolna se klad.

My zvolna šli – moh’ sotva mluvit ret,

zrak více děl a líce nachem žhoucí,

nám velkou písní celičký byl svět,

v ní smavý mír a záře blaha vroucí,

k nám „buďte štastni!“ modrý azur děl,

„stín nikdy vašich nedotkni se čel!“...

Tak bílou stézkou, prostý jenom kříž

kde na vrchu v kraj tichnoucí se díval,

jsme dospěli, tam k sobě sedli blíž –

kol ticho všude – a plášť šera splýval

nad lesy zatím víc, jež v kotoučích

par mizely už, ztrácely se v nich...

Posvátné ticho! Nikde šum, ni hles...

ba ni ten cvrček neozval se v trávě.

Já bál se mluvit, v náruč dumám kles’

jsem sladkým jen k tvé zlaté schýlen hlavě.

Hvězd zatím prvých na nebi vzplál svit,

mír zemi nes’ a tichý duši klid...

V tom zbožným tonem kraj se pozachvěl.

Zprv’ tiše, leč pak ze všech stran to znělo,

jak celý kraj by velkou píseň pěl,

v níž modlitbou vše k nebi vzhůru spělo...

„večerních zvonů hlas“, tvůj šeptnul ret

a v zbožných tonech těch zas zmlknul hned.

Leč v chvíli té co zvonů byl mi hlas

těch večerních a hlahol jejich krásný!?

Dvou jiných zvuk jsem slyšel: chvěl se, třás’

zprv’ nesměle, až v ton se změnil jasný –

to srdce tvé s mým spojilo svůj tluk,

až obě zněla sladký ve souzvuk.

A já jsem mněl, že jejich praví hlas:

„Jen láska dává všeho světa štěstí,

je ona víc než slunce zlatý jas,

květ čarný jest, jenž věčně musí kvésti.

Kdo poznal ji, zda nemá v žití dost?

Jen ona chová nebe zářný stkvost.

Nuž milujte se!“ – – Ó, kdo zapomněl

by chvíle té, v níž pochopila’s taky,

má duše drahá, kdo nám rozechvěl

to blaho v srdcích větší nad zázraky?!...

Teď v rythmu stejném slyšíme je znít,

ó, drahá, co víc chtěli bychom mít?

Jen modleme se, stále jenom tak,

by zněla nám v té sladké lásky písni,

jež slzou štěstí chvějný plní zrak

a zahání, co duši mračnem tísní.

Co za štěstím hon v bouřný světa ruch?!

V ní buďme pevni – – ostatní dá Bůh!...