ZVONY.

Hluboký chorál zvonů rozhoupaných zvolna,

třesoucí báněmi starých věží, srdci starých lidí!

Děl zastaralých střelou je zvonů píseň bolná,

již z poslední své tvrze božstvo na svět řídí.

Jsouť zvony pokrytecké, srdce v ústech mají,

svůj nářek z hlubin kovových v líc nebe vysýlají,

v jich zpěvu melancholickém kvil chvějící se vzrůstá...

A jsou to pouze rozevřená, zívající ústa!

Jich zívání široké při žalmu táhlém, plném bolu,

nad mrtvým, právě zabedněným, s vysoka zeje dolů;

jsou ženě opuštěné útěchou kvílivé tóny

v nynějších mukách, dlouhých as... Proč zívají staré ty zvony?