Zvou tě andělem,

Zvou tě andělem,

křišťálem, ideálem, duší boží,

Orientu hvězdou, pýchou Severu,

kletbou Satanovou,

zvou tě strojem a číslicí, ó ženo!

Křídla ti věší schromená,

pestrá, obarvená,

požitku křídla, křídla okamžiku,

a vzletnout ti nedají.

Hněv svůj jim v čela kamenná

vrývej a vyprávěj

pohádku dum o červené karkulce!

Ó ano, ty’s víno

dávající krvi šťávu,

ty’s netopýr ssající ji.