Zvyk nepěkný! Zvuk hudby vzduchem letí,

Zvyk nepěkný! Zvuk hudby vzduchem letí,

jdou lidé s pohřbem, snad za rakví chudou

zní nářek těch, kdo opuštěni zbudou,

snad kráčí s matkou houfec sirých dětí.

V tom ozvala se hudba druhá, třetí

a čtvrtá – smutnou všecky čtyři hudou;

smrt, dobrý hospodář, to béře sudou

a najednou vyváží všechno smetí.

Ton rve se s tonem, zvuk se na zvuk vrhá,

že hrozný nesoulad až uši trhá,

a zdá se mně, že vlaje křídlo dračí,

že ozývá se v jásajícím ryku

křik smrti děsný ze slzí a vzlyků,

že výsměch posupný se rouhá pláči.