Zvyk života.

Lze šťastným být i na té pídi malé,

jež za úděl nám smrtelníkům dána,

lze s úsměvem vždy vítat záblesk rána

a s dnem se loučit v harmonii stálé.

Lze mnoho stvořit v práci vytrvalé,

když mysl pevná jest a odhodlána,

lze mnoho snést, když duše rozedrána

i poslední již tužbě šeptá: vale!

Lze posled všecko přežít. V tom snad právě

jest soubor zemské moudrosti té celé

i slední klid, jenž vysměje se slávě.

Na dědy myslím, jimž vše zumíralo,

jak chodí kolem s divným klidem v čele,

jak zdá se jim, že život dal tak málo.