Zyma.

Zyma sypajícý sněhy

Okřidlila krajem běhy,

Umrtvila přirozenost;

Krásy květ a oko jasné

S všemi rozkošemi hasne,

V ráji rozmahá se lenost.

Růže trpké slzy cedí,

Po zvadlémli těle hledí,

V květnu vůní plejtvajícý;

Řeka spiatá povzdychuje,

Že sy ptáče proletuje

Na svobodě plésajícý.

Ať sy bouří chumelice,

Umdlévají rozkošnice,

Krása tratí okouzlení;

Za to láska v obra kyne,

Z nehod k jednání se vine,

Seje světem potěšení.

V zblažujícý domácnosti

Živí květy šlechetnosti

V srdcých milostivých dětí;

Za milenky statky sázý,

Pro muže se v bídy házý,

V oheň pro přátely letí.

Byť y ukrutenství střely

Na vznešenou duši hřměly,

Mukami se neuleká.

Hrůzy nerozumu boříc,

Jen se Stvořiteli koříc

Budoucnosti vnadné čeká.