Verona.

K tobě zatoužil jsem také, ne, bych hradby, mosty zřel,

ne – bych památky tvé zhlédnul, jimiž se dřív Říman skvěl,

abych arenu tvou spatřil, pýchu synů tvých i dcer,

bestiím v níž člověk dáván k slávě olympických her,

kam sprovodil gotské zbraně a výbojných orlů svých,

a kde sídlo svoje rozbil veliký Theodorich,

Romea a Julii kde k nebi nesl lásky let,

na jichž hrobě usmířil se veronské zas šlechty květ,

kolébka kde druhdy stála Nepota a Catulla,

jejichž jména k pýše tvojí po staletích splanula,

odkud vznes’ se onen heros, který králem barev byl,20)

k nedostižné výšce s oním, Asuntu jenž vykouzlil.