III.

Uprostřed Evropy

maličká republika

jak na stole budíček

vesele tiká.

Buditele tu mají

a vlastence tlusté,

žurnály dobře vychované

a konfiskace husté.

Aféra tady puká za aférou,

to krysy příliš vlastenecké

přebytečný lůj pod podlahou žerou.

Dlouho ten žert však netrvá.

V disciplině jsme v začátcích teprva.

Ať krysy hryžou a žerou z mísy,

jež nebyla pro ně,

na konec octnou se na průhoně.

Ať chce anebo nechce,

zpočátku žije si lehce,

dokud je plna mísa,

každičká krysa

a chválí Hospodina.

Najednou lapena v pasti,

chce ulici zmásti

pokřikem: jejeje,

nechte mě, chyťte zloděje!

Udeřila dvanáctá hodina.

Vysoko nad davem, nad krysami,

hospodář sídlí jako nad hvězdami.

Buditel, bojovník, rádce a táta,

tichý a sám v sebe zaposlouchaný,

vládce i karatel, i soudce náš.

Všude ho slyšíš, všude ho zříš,

když zmlkneš a do ticha zavoláš,

na všechněch cestách

svit jeho ducha se kmitá

a podoba jeho jak živá,

tvář hořem zbrázděná a starostlivá

z odrazu slov a rozmachů svítá.

Nejsou jen krysy, jsou i pomocníci,

oráči, bojci a stavebníci,

ti s presidentem jdou,

řada za řadou,

plánují, budují a sejí.

Žehnání i kletby je provázejí.