IV.
Smutno dost, že průměrnému muži
měkký cit je majákem v zlé bouři,
v jejímž řevu slyšíš Meluzinu
silnou hlučet v detonacích lahví.
Náklonnost má k ženě, jež tak cudná,
mnohý život umí rozbolestnit
(především svůj) odříkavostí svou,
dala vždy mi po celý čas našich
styků talisman. Ten mluvil: Nechoď..
A v tom citu berle moje byla,
ne v úvaze vědomé a silné.
Sladkost dnů... ty slibující styky
vázaly mé noci přísným studem.
I v ten večer, před svatbou to krátce..
odmítal jsem napilého druha,
protestoval, vytýkal a mluvil
ostře jsem, věc soudě z různých hledisk..
ale v klid můj rušného cos vklouzlo..
(Představy své rozvíjely kouzlo.)