Mater dolorosa.

Jakoby svit a kolem Tvých skrání

koruna z trnů, tak se mi zdá,

pod její tíží hlava se mdlá

na rámě Jana ve slzách sklání.

„Ó vy, jenž jdete kol těchto strání,

zda vaše bolesť větší mé, zda?“

slyším Té, matko, šeptať, kol jda

a z oka tryská slzí proud maní.

Ano! o Matko, co jsou mé žaly

jak jarní bouře, jako stín malý

který mně náhle přes cestu pad’ –

Ó půjdu šťasten, nechť srdce kruší

bolesť a hoře; obraz Tvůj v duši,

nejtěžší kříž já ponesu rád.