PRAELUDIUM.

Do dneška jste, lide nevěrecký,

slávy, rozkoší a zlata pilni;

rod váš s bohy falešnými smilní,

Leviathan omámil vás všecky.

Pokořte se, nebeborci hrdí!

Zbičujte své duše kajicností,

ať se poskvrn šarlatových zhostí,

dokud čeká Boží milosrdí!

Nevzhlédejte více k Spasiteli –

Soudce hněvem ohromí svět celý,

plémě nekajicné zahyne!

Miserere nostri, Domine!

Já Láska jsem.

Mé Srdce v oltářním stánku

jest v laskání lahodou vánku

a v toužení sálavým plamenem.

Aj, brána volna v jeho chrám!

Ó vejděte, já věky ždám!

Nech bolestně zvenčí

spleť trnová věnčí

to Srdce mé na pohled chudé,

v něm neznámý světu

vděk purpurných květů

vás nádherou opíjet bude;

a skvrny-li na vás, ty zmaří

a v obry vás nadlidské zjaří

žár milosti v něm rozlité.

Jesum ardenter quaerite!

Svatý, svatý, svatý

Pán Bůh zástupů;

nezůstane bez odplaty,

kdo proň trním vlekl paty

a nes’ potupu.

On slzy nám osušil, zahojil vředy a rány,

Jím za nářky smutku nám prozpěvy jásavé dány

a za nocí života příšerné hrůzy a tmy

zor v Jeho tvář bleskotnou věčně se hroužiti smí;

On v útěšném ráji nás hostí, kde Beránek sladký

dlí milostně v rozkošném náručí Královny Matky,

kde skvostnými jízvami pěti jak slunci nám svítí

a zázračným leskem jich nadšení svaté v nás nítí

a v hrudi své ránu,

všech sladkostí bránu,

své miláčky zve.

Přijď království Tvé!