QUO VADIS?

Kam kráčíš, Mistře? Kde tvůj průvod stane,

tam zvony duní, sbíhají se davy:

hle, před tebou se v úctě kloní hlavy,

leč vzdouvá hruď, neb velkost z tebe vane.

Tys kreslil slávu otčiny své zdrané

a v srdce nový vznět lil, plápol žhavý,

leč potom cizí zašel's do dálavy

a zmlkl navždy. Kam teď kráčíš, Pane?

– Do vlasti své se vracím, nyní volné,

neb tam jen klid můj čeká prach a kosti

a záchvěv blaha nezměrný je prolne.

Jdu, na očích by rov můj Polska měla,

„Kam kráčíš?“ vždy si řekla, z minulosti

se učíc, k slávě budoucí své spěla!