IX.

Purismu vůdčí idea

tak jako křišťál čistá –

zaplesej, lidstvo, kýžený

již zlatý věk ti chystá!

Epocha věky toužená

hle, z blízka již ti kývá –

jak skvělá, zázračná se ti

otvírá perspektiva!

Zásluhu o ten zázrak má

jediné spásné slovo,

tak prosté, jak je v podstatě

jen vejce Kolumbovo:

Nic nemalovat! Největší

toť mezi všemi hesly:

kdo plátno koupí, na ně sám

co chce, ať v duchu kreslí...

Znásilňováním svobody

prý je, když malíř chce tu

určitou svoji představu

vsugerovati světu.

Jsou školy, směry, názory,

jež po týdnu se mění –

purismus volnost naprostou

zavede do umění.

Na čisté plátno umělec

jen dá své jméno vzácné

a dílo hotovo... již jen

si malíř s kupcem plácne!

A když se shodnou o cenu,

což vždy je hlavní, nuže,

koupené dílo ihned si

do salonu dát může.

Na výšku nebo na délku,

jak právě se mu hodí,

to veldílo si pověsit

smí jeho Blahorodí.

A smí si po své libosti,

má času-li jen trochu,

vmýšleti, co a jak jen chce,

na plátna čistou plochu.

A zcela libovolně smí

tam, ovšem jenom v mysli,

si kreslit vše, ode všech škol

i směrů neodvislý.

Má vzácné jméno, za něž dal

malíři pěknou sumu –

ostatní ponecháno již

vlastnímu jeho umu.

Má obraz, o němž přemnozí

jsou ochotni psát ódy,

má kromě toho dílo, jež

nevyjde nikdy z módy!

Zde zastoupeny všechny má

epochy, školy, směry –

má galerii, jako jen

mecenáš málokterý!

Svou fantasií, co jen chce

si vymaluje v duchu,

na příklad ruskou vánici

v italsky modrém vzduchu.

A za chvíli, když omrzí

jej vlašské nebe, změní

zas obraz v dívčí hlavičku

s titulkem „V roztoužení...“

Po kosočtvercích kubismu

tam v mysli dá si znovu

studii podle přírody:

„Modlitbu drožkářovu“.

Babiččin portrét, Benátky,

Zuzanu v lázni – proč ne? –

jež opět v „Pána s cylindrem“

se zvolna měnit počne.

Impresionistický akt,

krajinu flámské školy,

zátiší, Hedu s labutí

i „Večer v Neapoli“.

Má „Podobiznu paní N.“

i „Myš v baletním sále“,

a třeba znovu Zuzanu

zas jinou, a tak dále...