VIII.
A mládí odejde jak vlna v širé moře,
nevšimnut uvadá v záhoně vonný květ,
nešťastné, lkající své hýčká srdce hoře –
kdo vzrušen vyslechne pohádku mladých let?
Hlas zamlžený slzou, žhoucí vášní schvácen
do dálek volá, duše pošetilá sní,
je pro štěstí den zase na vždy jeden ztracen –
kdo sny mé všecky krásné jednou naplní?