Epilog.

Já, Bože, zpívám jenom k Tvojí chvále,

jak David zpívával,

a Jméno Tvé mi zvoní neustále

v můj stesk i zpěv i žal.

Já vím, že chudičká je moje lyra,

že tichý je můj zpěv,

však oko Boží na srdce jen zírá,

chce všecku jeho krev.

Kde bouří svět, tam píseň moje ztichá,

tam není její zdroj,

můj Ježíš v chrámě opuštěný vzdychá

a svět zná jen svůj boj.

Má píseň nechce chválu toho světa,

můj sladký Ježíši,

Tvá pochvala, jež všecku pýchu smetá,

mně chválou nejvyšší!

Svou písní kdybych zažeh’ srdce chladná,

ó jak bych šťasten byl,

z mé písně, Pane, srdcím lidským vládna,

Ty bys to promluvil!

Své písně všecky u nohou Ti kladu,

Ty, Bože, sám je suď,

s Tvým Srdcem budou-li snad v nesouladu,

je spal i moji hruď!