SPLEEN.

Jsou mlhy rozlity – chodníky jimi zvlhly

v tmách skleslých střísněných plynových světel žlutí,

do ulic stemnělé průjezdy zápach vrhly

jak vody stojaté, hnijící v náhlém hnutí.

Po šedém slití zdí se černé stíny šinou,

v ulicích zapadlých, v něž ramen skvrny bílé

mdle svítí, záclony jak hnou se zašlé špínou –

jsou prázdných požitků koupených krátké chvíle.

Je město strnulé v šeď mlhy skleslou vryté,

a její závoje do duše moji padly,

v jich vlhkém rozpětí se slily barvy syté

v šeď rozteklou – já cítil, jak se v duši kladly.