SPLEEN

Mně bylo teskno v dusný podvečer,

tím němým steskem zardoušených chvil,

bez vln a vírů minulosti proud

se vychladlými vzpomínkami lil.

Mně bylo hořko jako cárovi

z vleklého jedu nepřežitých snů,

co suchá, nedokrevná budoucnost

šilhala z pod opony příštích dnů.

Nebylo, bylo jaké žití kdy?

Nebude, bude...? Jedno, jedno vše...

V mé duši autor, herec, divák spí,

vzájemně sebe k smrti znudivše.