729.

By Josef Vlastimil Kamarýt

Život jesti rovný řece dravé,

ticho před člověkem tekoucí;

běda tomu, kdo jí v horoucí

šalbě svěří nohy nedočkavé.

Postůj trochu, protři oko tmavé,

sedni na břeh, patři na jdoucí,

bys tak zmudřel k cestě budoucí,

prvé než tě shltnou vlny žravé.