II.

Jak ve vánici kdyby někdo sněžné

kdes našel ptáče a je k ňadru tiskne,

a ono počne pírko tříbit něžné

a přítulno je, že si v brzku výskne –

tak milou ty jsi, jež v své chovám dlani,

na srdci srdce, skráň na svojí skráni.

Slast každou teď jen tebou měřím stále,

a což je slast má? Ty jen, ptáče malé!