II.

Naše konstituce

letěla z vysoka,

Stadion je střelec,

střelil ji do boka.

Urazil jí křídlo

i pravou nožičku,

smutně zaplakala,

padla na Haničku.

Ach, Bože, můj Bože,

už jsem dolítala,

už jsem moje děti

tady zanechala.

Moje milé děti

nedělají škody,

sedí na Dunaji,

napijou se vody.