VII.

Sluneční paprsk zlatem

na kmenech zahoří.

Potůček plyne lesem,

a tiše hovoří.

Les novým ožil ruchem,

voláním ve větvích;

v hlubokém tichu lesa

hrdličin vábí smích.

Až bledé slunce hasnouc

zapadne za hory,

noc světlá neklid vzbudí,

tajemné hovory.