VIII.

A mládí odejde jak vlna v širé moře,

nevšimnut uvadá v záhoně vonný květ,

nešťastné, lkající své hýčká srdce hoře –

kdo vzrušen vyslechne pohádku mladých let?

Hlas zamlžený slzou, žhoucí vášní schvácen

do dálek volá, duše pošetilá sní,

je pro štěstí den zase na vždy jeden ztracen –

kdo sny mé všecky krásné jednou naplní?