XII.

Ó přijď v mé snění, večer až se schýlí,

a vůní vydechne zahrada všecka zkvetlá,

až v sladkém zšeření vše ztají svoje tvary,

a nebem zaplanou chvějící jasná světla.

A slova opakuj, jež láskou šílí,

má duše truchlá v smutném odříkání

rozkvete lačná zázračně jak květy,

jež hýří vůněmi a barvou v slunce plání.

Ó přijď v mé snění, večer až se schýlí,

a slova opakuj, kdož ví, zda v žití

má duše, která v snění tebe volá,

zda jednou smutná uslyší je zníti?